Nemít kde bydlet znamená mít potíže. A to nemalé. Kolik jenom toho dnes a denně zažije ten, kdo nemá svou střechu nad hlavou, a jak málo je z toho zažitého příjemné, že? Nemít své vlastní bydlení znamená přebývat buď jako mamánek u rodičů nebo po kamarádech a známých, kteří u sebe člověka dočasně strpí, nebo v horším případě nocovat někde pod mostem nebo na ulici, nebo v jiných provizoriích. A když je člověk bezprizorným bezdomovcem, strádá nejenom kvůli nepohodlí a rozmarům počasí, ale trápí ho třeba i ona věčná nejistota, obavy o skromný majetek a vlastně nejednou i o zdraví a život. Protože s lidmi bez domova se nikdo nikde nepáře.

Bezdomovci ale nestrádají jenom tím popsaným. Bez trvalého bydliště nedostanou pomoc od státu, těžko se jim shání aspoň nějaké pracovní uplatnění, a když se k tomu přidají dejme tomu ještě i zdravotní problémy, je to zlé. Takže si každý, kdo to zvládne, nějaké bydlení shání a sežene. Třeba i za cenu toho, že si na jeho pořízení půjčí. Jenže hypotéky neposkytují finanční instituce jen tak někomu. Hypotéku na své bydlení sežene jedině ten, kdo je skutečně solventní a dokáže tak splácet ony velké peníze, na které kdejaká nemovitost přijde. To není jako koupit si někde stan za pár šupů.

A tak se někdo třeba uchází o hypotéku, aby touto mohl zaplatit vyhlédnutý byt. Jenže co když po prověření zjistí, že mu zkrátka nemohou tak velkou částku ani půjčit, protože by ji nedokázal splácet? Pak je naděje na získání zcela vlastního bytu nulová. Ale přesto se kvůli tomu nikdo nestane bezdomovcem. Pořád se ještě dá najít alternativní řešení. Když nelze získat byt vlastní, zaplatí člověku třeba nebankovní hypotéka družstevní byt. Protože ten je levnější, a navíc se na něj půjčuje jenom menší podíl z jeho ceny, a tak se tu dá uspět, i když je žadatel chudší. A i družstevní bydlení je lepší než nebydlení.