Určitě se mnou budete souhlasit v tom, že uchází-li se někdo z lidí o jakékoliv zaměstnání, určitě ho nevezme, pokud mu tam neslíbí nějakou tu aspoň trochu uspokojivou výplatu. A stejně tak není častým úkazem, aby lidé brali práci, která jim nenabízí dostatečné finanční ohodnocení, alespoň pokud je tu nějaká lépe placená alternativa. A mizerně placenou práci vezme leda ten, kdo je skutečně natolik v úzkých, že je pro něj i ono něco lepší než nic.

Peníze jsou prostě pro lidi důležité, a tak si je potřebuje každý z nás vydělat. Někdo pouze na tradiční pracovní poměr, na plný úvazek, někdo pak třeba i v podobě dohody o pracovní činnosti (DPČ) nebo dohody o provedení práce (DPP).

Ať už si vybere kdokoliv jakoukoliv z těchto forem práce, je ale jisté jedno. Že chce dostat zaplaceno. A očekává se férové jednání, tedy to, že bude zaměstnanci nějaká ta částka slíbena i vyplacena.

Jenže to, co je slíbeno, se od toho vyplaceného liší. A zatímco někteří ze zaměstnanců vědí, proč je tomu tak, někteří by mohli tápat. A protože není v otázkách mzdy nejistota žádoucí, je třeba tu vědět aspoň tuto skutečnost. Tedy že existuje mzda hrubá a čistá.

Platí to všude. A to proto, že ze všech mezd se musí odevzdávat určité odvody, že se na každém zaměstnanci aspoň někdo přiživí.

A jak vypadá třeba výpočet čisté mzdy DPČ? Jak se člověk pracující na dohodu o pracovní činnosti dozví, kolik mu z hrubé mzdy zbude? I když ví, že tu může pracovat v průměru maximálně polovinu stanovené týdenní pracovní doby, tedy dvacet hodin, a že si může vydělat nanejvýš tři a půl tisíce, může tápat v tom, jak se věci mají s odvody. A pokud si tu tedy neumí třeba sám odečíst oněch patnáct procent, které se musí platit jako daň z příjmu, může využít mzdovou kalkulačku na internetu. Která mu to spočítá rychle a snadno. A každý takový člověk pak hned ví, na čem je, kolik skutečně dostane na ruku.